Únor 2015

Blog Challenge Den 2. - Lidi

5. února 2015 v 22:43
2. Jak jsi se změnil za poslední 2 roky?

Tohle bude trochu těžší. Bohužel mi poslední roky splývají do sebe a já už nevím, co se stalo v loni a co před pěti lety. Ale s jistotou můžu říct, že jsem se změnila hodně, co se fyzické i psychické stránky týče.
Především jsem se začala cítit dobře ve svém vlastním těle. Nikdy jsem sice netrpěla nějakou vážnou dysphorií, ale asi jako každou puberťačku mě trápil velký zadek, malá prsa, mastná pleť obsypaná pupínkama a podobné záležitosti.
Sice mi všechny tyhle "problémy" zůstaly, ale už je nevnímám jako přítěž, nýbrž jako svou součást, a dokonce jsem je začala mít i ráda. Vážně. Zkuste mi dneska říct, že nééééé, nemáš velkej zadééééék, a dostanete jednu přes ústa.

Ale asi to nejhlavnější je, že jsem potkala ty nejbáječnější lidi na světě. Možná se nevidíme každý den ani každý týden, ale bez nich bych nebyla nic. Dali mi budoucnost, vytáhli mě z úplnýho dna. Některé jsem tváří tvář potkala jen jednou, a přesto je bezpodmínečně miluju. Šla bych pro ně až na konec světa, obětovala bych všechno co mám jen aby byli šťastní a vím, že oni by to udělali také. Možná nevěříte v osud, ale někdy prostě potkáte lidi o kterých víte, že to není jen dočasný vztah, ale platonická láska až do smrti.
Lidi, kteří změní váš život od samých základů.
Lidi, kteří vás vezmou za ruku a vyvedou z temnoty.
Lidi, kteří ve vás věří.
Lidi, kteří vás rozpláčou i rozesmějí.
Lidi, kteří vám byli určeni.
Lidi, jako jste vy.
Lidi, které milujete.

Blog Challenge Den 1. - Pokojový maratonista

4. února 2015 v 20:52
1. Divné věci, které dělám, když jsem doma sám.

Dost zvláštní otázka na první den, ale kdo jsem, abych soudila?
Když jsem doma sama, dělám věci jako každý jiný člověk osamotě. Například:
  • Prdím
  • Chodím po domě ve spodním prádle
  • Chodím po domě nahá
  • Zpívám si nahlas ve sprše
  • Škrábu se v podpaží, na zadku a jiných nelibých místech
  • Vyžírám ledničku
  • Mluvím sama k sobě
  • Nadávám
  • Okusuju si nehty
Páni, vypadám jako hodně nechutná osoba. Ale zkuste mi tvrdit, že tohle doma neděláte a já vás sebejistě nazvu lhářem. Možná na veřejnosti předstíráme, jak jsme bezchybní a dokonalí, ale jakmile jsme sami, převládnou v nás naši opičí předci. A to pak krkáme, prdíme a škrabeme se, jako by se blížil konec světa.

Ale otázka byla, jaké divné věci dělávám. Nad tím už se musím zamyslet. Netuším, co se považuje za divné, jak bych taky mohla. Nevidím co ostatní dělají, když jsou doma sami, to už by pak totiž nebyli sami a všechno tohle by ztrácelo smysl.
Ale jedna věc mě napadá. Chodím. Prostě obcházím svůj pokoj pořád dokola a dokola, někdy popoběhnu, někdy se zastavím. Dobře se mi totiž při chůzi přemýšlí a jelikož jsem líná se obléct a vyjít z domu, tak musím využít těch 5 metrů čtverečních co mám. Občas, když mám plnou hlavu nějakých problémů, nachodím snad i několik kilometrů. Trochu mi to připomíná zvířata v zoo, když obcházejí tam a zpátky podél plotu, akorát že já mám tu možnost odejít.
Ani nevím, jestli je to divné. Ale asi jo. Jsem takový pokojový maratonista.

Návrat + The 30 Day Blog Challenge

4. února 2015 v 20:34 Zápisník
Uf.
Takže...
Cca před třemi měsíci jsem postla poslední článek. Nebylo to nic hezkýho. Za tu dobu jsem si stihla vyjasnit pár věcí, něco vyřešit, něco zase rozdělat. Nemůžu říct, že jsem teď už naprosto v pořádku, to bohužel asi nebudu nikdy, prostě to k tomu patří.
Ale žiju.
Udělala jsem pár věcí, kterých trochu lituju. Udělal jsem věci, kterých lituju hodně.
Je dost těžký teď o tom psát, nemůžu najít ty správný slova a dát je do správných vět. Akorát zírám na obrazovku a vyťukávám co mi přijde na mysl.
Pořád mám svoje výkyvy, ty slabší prakticky denně. V pátek jsem si prošla tím nejhorším panickým záchvatem v mým životě a ještě teď to rozdýchávám. Snažím se donutit se zvednout telefon a zavolat svojí psycholožce, že nutně potřebuju přeložit sezení na bližší dobu. Marně se kopu k přípravě na maturitu, protože čas se mi krátí a já se ještě nezačala učit. Nejvíc mě užírá samota. Jsem ztracená v nekonečným kruhu školy a svýho pokoje. Všichni moji kamarádi bydlí několik hodin cesty odsud a já nemám peníze, abych za nimi mohla jezdit každý víkend, i když bych si to moc přála.
Ale bojuju.
Asi tohle všechno vyznívá, že jsem na tom furt stejně. Možná je to tím, že mám právě jeden z těch svých "výkyvů". Ale ve skutečnosti jsem opravdu šťastná. Nový vztah, zvládnutý vysvědčení, blížící se jarňáky. Cítím se mnohem lépe, než před několika měsíci, sice ne zrovna teď, ale celkově ano.

Chtěla bych to tady znovu rozhýbat, i když nevím, jak to se svojí náladou zvládnu. Každopádně chci začít měsíční challenge - každý den odpověď na jednu otázku. Dodržím to? Těžko říct, ale za pokus to stojí.